Sázíme lesy nové generace – RADÍKOV u Olomouce 19. 10. 2019
Jaké generace? No té, kterou vidíte na fotkách. A pěkně přiložila ruku k dílu, jen co je pravda!
Všimli jste si? Kdo občas přijdete do přírody, nestačíte žasnout: „Ježkovy voči, tady býval les a teď je tu holý celý kopec!“ Jak to? Sucho, vichřice, kůrovec! To jsou hlavní viníci. Jsou ale opravdu hlavní? Nemůžeme za to tak trochu všichni, protože jsme si zvykli na přílišné pohodlí a kupujeme spousty zdánlivě potřebných věcí? S výrobou těchto „nezbytností“ jde ovšem ruku v ruce velká spotřeba vody, elektřiny i surovin, které jsou mnohdy neobnovitelné a tedy vzácné. A jsme zpět u změny klimatu. Možná o tom budeme neustále dokola debatovat ještě roky a pak…!!!
Proto je lepší udělat něco hned teď!
Když jsme asi před měsícem o účasti na akci Sázíme lesy nové generace debatovali na střediskové radě, byla jsem skeptik. Podmínkou pro děti do 15 let byla totiž účast za doprovodu zákonného zástupce. „Když musí jet i rodiče, to bude mizivá účast, pojedou tak max. 3 – 4 světlušky, ostatní se o(vy)mluví, že nemají čas“, sýčkovala jsem. Teď se za to – milí rodičové – moc omlouvám a stydím. Jste prostě fakt třída! Jak vidíte na úvodní fotce, byla nás veliká parta. A taky jsme udělali kus práce! Dospěláci popadli krumpáče a motyky a hloubili jamky pro sazeničky. Dítka poletovala k bedýnkám se semenáčky a zpět a pěkně stromečky přihrábla hlínou, aby jim neosychaly kořínky a pěkně rostly. Pak ještě hlínu trochu přišlápnout, aby stromky nevyvrátil první zajíc, který tudy poběží. Dokonalý organizační systém s posouváním provázkových linií zabránil zbytečnému ztrácení času a pobíhání nahoru a dolů. Ještě před sázením jsme vyčistili horní paseku od osekaných větví a roští. Byla tu spousta i dalších účastníků, kteří nás pak vystřídali a my jsme si mohli jít za odměnu užívat zábavných (i naučných) disciplín. Mohli jsme si třeba vyzkoušet, zda skáčeme do dálky jako vrabec, blecha, žabka nebo zajíc. Seznámili jsme se se stopami těchhle zvířátek a také vyzkoušeli, jak zní různé druhy dřev. Podařila se nám poskládat i docela těžká puzzle s brouky hodnými i nehodnými a také jsme si dosyta zavýtvarničili. K dispozici byla tiskátka se zvířátky i listy stromů. Vyrobit čelenku z krásně barevných listů byla hračka na chvilku. A jak nám panečku slušely!
Dokonce jsme si vyzkoušeli uříznout kolo z pořádné klády pilou dvojmužnou a když jsme dostali hlad, opekli jsme si buřtíky na ohýnku. Počasí bylo úplně výstavní, ale co naplat, musíme domů. Cestou jsme ještě ochutnali farmářské dobroty z ekofarmy Červenka a někteří si cestu prodloužili krásnou procházkou lesem přes věhlasný Kopeček. Celá skupina se zase spojila na nástupním perónu olomouckého hlavního nádraží. Z vlaku jsme vystupovali trochu ucaprtaní, ale spokojení, že jsme pomohli lesu (určitě ne naposledy) a ještě jsme si to tak užili.
Tak až zase budete po rodičích loudit nějakou tu pitominku, zamyslete se, jestli se bez ní neobejdete. A dávejte si taky trochu pozor na věci do školy, ať vám déle vydrží a převlékejte si věci „na lítačku“, ať nemusí maminka pořád prát. A do školy choďte pěšky – nevozte si zadečky v autě!
Eva
Celá fotogalerie: https://alca-mamca.rajce.idnes.cz/19.10._19_Sazime_lesy_nove_generace_-_Radikov/